František Tichý

(*24.3.1896 - †7.10.1961) - český malíř a grafik Při vyslovení jména F. Tichého se většině lidí vybaví jeho fantaskně snové cirkusové postavy, z nichž zároveň vyzařuje cosi tragického. Žák pražské Akademie výtvarných umění, kde v letech 1917-23 navštěvoval ateliér J. Obrovského, a českoněmeckého malíře Karla Krattnera, byl členem Umělecké besedy, ale jinak stál tento přední umělec 20. století mimo všechny skupiny a proudy. V roce 1946 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale v důsledku konfliktu s komunistickým režimem ze školy na začátku 50. let odešel. Základním námětem výtvarného díla bylo cirkusové prostředí, které Tichý osobně poznal (Mávající clowni, 1926; Hlava clowna, 1927). Počáteční expresívní výraz se při pobytu v Paříži (od 1929) pozvolna změnil zásluhou poznání děleného rukopisu, který převzal od Georgese Seurata, jeho tvorba si však zachovala výrazný lyricko-romantický akcent (Clown v manéži; Artista s talíři, 1931). Barvy nanášené ve skvrnách mu dovolily měkkým odstupňováním tónu (přes omezenou barevnost) vytvářet díla na pokraji poetické vidiny; figurální náměty navíc zjednodušoval do základních znaků (Věneček, 1931; Hadí muž). Kolem poloviny 30. let se pokusil o obrazovou syntézu rozměrnějšími malbami, které ukazují na racionální kompozici (Kulečník. 1933; Kouzelník s kartami, 1934; Kartářka, 1934). Tyto práce předurčily Tichého jako vůdčí osobnost válečné avantgardy (Colombina II, 1943). Zabýval se rovněž ilustrační prací (například doprovodil kresbami Arbesova Romaneta, 1940, také Cirkus Humberto E. Basse, 1957); nadále i v poválečných letech převládal jak v malbě, tak grafice syžet s cirkusovou tematikou (Břichomluvec, Krasojezdkyně, Krasojezdec), ale objevil se rovněž portrét, kde se vrací novými variantami k imaginativnímu portrétu Niccoly Paganiniho (1941-49), několik variant má i portrét fotografa J. Sudka. Portrétoval také F. Hrubína, V. Nezvala a řadu dalších osobností. In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století